Vypsanou tužkou

Znáte větší?

3. února 2013 v 20:55 | HλNKA
Občas zabrouzdám na stránky Českých drah a hledám čevený vlaky.

Hleďme tedy níže na dý Fršpétung..

Jak jsem ke kreslenému světu přišla

13. ledna 2013 v 18:08 | HλNKA
Všechno to začalo u W.I.T.C.H. už hodně dávno..

Ještě teď si živě vybavím mojí první reakci na bandu pěti holek s nadpřirozenými schopnostmi. Bylo to někdy na základce. Akorát jsem procházela obývákem, když moje sestra měla zapnutou televizi, ve které právě dával onen seriál. S opovržením jsem se jen podívala na obrazovku a dodala: "Jak na to můžeš koukat?!" A odporoučela jsem se pryč.

Příležitostní pijavice

31. prosince 2012 v 3:54 | HλNKA
Normálně nepiju. Moje pijácká éra skončila spolu s devátou třídou. Ale včera večer jsem byla jen já a 140% pomerančovej džus.
A co se stane, když nakouknete do alkolikova světa?
Zapínáte ve tři ráno počítač a máte šílenou potřebu o tom vyprávět, jako já.

Kdo hledá, najde

15. prosince 2012 v 17:15 | HλNKA
Asi už stárnu.
Vánoce na nás číhají už od konce října!, takže předpokládám, že tímhle tempem můžeme v nákupních centrech každým dnem očekávat sortiment v kuřátko-zajíčko-vajíčkovém stylu. Prostě být o krok napřed! (proč mi to připomíná nějakou reklamu od Vodafonu?)

Ale vážně. Zjišťuju, že s odstupem času se na Vánoce koukám úplně jinak, než tomu bylo dříve. Je to pochopitelné, ale nikdy jsem nevěřila, že to půjde takhle rychle. Hodně se toho od doby, co jsem ještě věřila na Ježíška a seděla u stolu s celou rodinou, změnilo.

Nějak jsem přešla z té fáze, kdy jsem u štědrovečerní večeře nervozitou nemohla ani jíst. Když jsem přilítla ke stromečku, nořila se mezi dárky a balicí papír lítal všude kolem. Za deset minut jsem měla rozbaleno, ale byla jsem šťastná.
S každým dalším rokem se teď dostávám spíše do té pasivní fáze, fáze tichého pozorovatele. Mám radost, když mají ostatní radost. To mi stačí.

Budiž tma

30. listopadu 2012 v 20:12 | HλNKA
No řeknu vám, byla tam tma jak v hýždích! A ať to bylo účelně nebo ne, alespoň bylo vidět ven.

Včera jsem šla v tomto týdnu poprvé do práce, takže jsem zákonitě měla pondělí.
Nějak mi nevyhovuje tahle nepravidelnost. Jsem zvyklá na svůj systém. Ale zase včera bylo "pondělí" a dneska je pátek. Komu by to vadilo, že?

Jinak, dnešní druhý pokus návštěvy knihkupectví konečně přinesl svá ovoce. Ten včerejší jaksi nevyšel.
S chlapem do knihkupectví teda rozhodně nechoďte. Takhle rychle jsem odtamtud ještě nebyla. To by se nedalo nazvat ani otočka, to byl odraz!
Já tam potřebuju minuty! Desítky minut! Pořádně si všechno obejít, prošmejdit, prolistovat. A pro jistotu to všechno ještě jednou zopakovat! Ale to má drahá polovička jaksi nechápe. Nějak nemá pochopení pro tištěná písmenka, vyjma etiket na hnědých nebo zelených lahví se zlatavým mokem uvnitř.

A co jsem si z druhého patra krom fešné igelitky (tuhle doma ještě nemám ;-) ) odnesla?
Jednu knihu. Ubohost. Vím. Ale další tři jsou objednané. Existence na prodejně totiž nebyla potvrzena.
Takže v mé knihovničce se hrdě může pyšnit Výhra.

Nedělní pohodička

18. listopadu 2012 v 16:31 | HλNKA
Je mi fajn.
Právě pojídám skvělou "nevím jméno" buchtu či koláč, nějak razantní rozdíl v tom nevidím, jen vím, že jsou na korpusu poskládaný banány a meruňky a všechno je to pěkně zalitý nějakým pudinkovým krémem, od tchýně a vůbec nepociťuji újmy na zdraví, popíjím pomerančovej čaj a užívám si, že je mi teď všechno šumák.

Při pohledu z okna pořád váhám, jestli mám pokračovat v překecávání sebe sama, abych vyrazila vstříc osudu a děsné zimě a vyfotila holý stromy (ty jsou totiž nejhezčí) zahalený v mlze a ty skoro zmrzlý bílý kuličky, co tak dokonale prasknou, když na ně někdo šlápne, aniž bych přemýšlela nad tím, jestli z toho nakonec vyleze něco koukatelnýho.

Pravidelná návštěva knihkupectví

15. listopadu 2012 v 18:53 | HλNKA
Jsem tam skoro jako doma.
Jakmile mám ve městě chvilku volného času, zaběhnu do druhého patra nepříliš pěkné budovy Fóra a vychutnávám si toulky uličkami s regály nacpanými knihami. Moje šmejdění mezi papírovými výtisky nezná mezí, takže po nějakém čase zjišťuji, že už se v knihkupectví, které svými rozměry zrovna nepřipomíná obrovskou nákupní halu, pohybuji poměrně podezřele dlouho. A je to dostatečně zřejmé, když mě už podruhé osloví tatáž paní s tím, že si není jistá, zda se mě ptala, jestli jsem členkou Knížního klubu a jestli tím pádem vím o všech výhodách členství. Když ji i podruhé odpovím prosté ano, začnu nedobrovolně přemýšlet nad odchodem s pocitem, že bych mohla být během krátké doby tázána znova.

I dnes mířily mé kroky do druhého patra.

V pracovním vytížení

6. září 2012 v 17:53 | HλNKA
Zdravím ekonomicky aktivní obyvatelstvo a hlásám: "Jsem v tom s váma!"

Ano, od pondělí jsem oficiálně zaměstnanec a musím přiznat, že jsem za ty čtyři dny poznala všechny vedlejší účinky spojené s docházkou do práce - od ranní touhy zamáčknout budík a (s)prostě se na všechno vykašlat, přes usínání ve vlaku a jiných dopravních prostředcích až po prosebné touhy o polední pauze, aby si pro mě konečně někdo přišel a já šla po ó domů.

Utápím se v prachu a polorozpadlých krabicích

8. srpna 2012 v 13:04 | Hanka
Nevím, jestli se dá moje kramáření a prohrabování se starými věcmi nazvat nostalgickým stavem, ale občas zamířím do rodinné vetešnické sbírky a oprašuju, co se dá.

Mrknu do alb z doby maminčina mládí, kdy se o barevných fotkách jenom zdálo a každý kousek kinofilmu byl s velkým rozmýšlením využit jen pro "slavnostní účely", a i do těch pozdějších, v nichž jsme já a sourozenci ještě jako škvrňata. Prohlédnu si mnou ručně vyrobená přáníčka pro rodiče, která začínají pomalu, ale jistě žloutnout nebo ztrácet barvu, i mé první pokusy o zplození koukatelné fotografie, které bohužel skončily nepříliš vydařeně.

Posezení u vrby

7. července 2012 v 20:25 | Hanka
Pěkný sobotní večír.
Jsem živoucí příklad rozdvojeného znamení, čímž se u mě nálady střídají jako aprílové počasí. A i když možná někdy nechci, dopadne na mě temná chvilka a z rázem ukecané holky hýřící vtípky se stane ta vážná osoba nad vším dumající a hledající ve všem smysl a odůvodnění. Tentokrát ale nechci hovořit o mně. Jen prosím omluvte moje pesimisticky sentimentální výlevy v podobě tohoto textu. Alespoň pro tentokrát..
 
 

Reklama