Budiž tma

30. listopadu 2012 v 20:12 | HλNKA |  Vypsanou tužkou
No řeknu vám, byla tam tma jak v hýždích! A ať to bylo účelně nebo ne, alespoň bylo vidět ven.

Včera jsem šla v tomto týdnu poprvé do práce, takže jsem zákonitě měla pondělí.
Nějak mi nevyhovuje tahle nepravidelnost. Jsem zvyklá na svůj systém. Ale zase včera bylo "pondělí" a dneska je pátek. Komu by to vadilo, že?

Jinak, dnešní druhý pokus návštěvy knihkupectví konečně přinesl svá ovoce. Ten včerejší jaksi nevyšel.
S chlapem do knihkupectví teda rozhodně nechoďte. Takhle rychle jsem odtamtud ještě nebyla. To by se nedalo nazvat ani otočka, to byl odraz!
Já tam potřebuju minuty! Desítky minut! Pořádně si všechno obejít, prošmejdit, prolistovat. A pro jistotu to všechno ještě jednou zopakovat! Ale to má drahá polovička jaksi nechápe. Nějak nemá pochopení pro tištěná písmenka, vyjma etiket na hnědých nebo zelených lahví se zlatavým mokem uvnitř.

A co jsem si z druhého patra krom fešné igelitky (tuhle doma ještě nemám ;-) ) odnesla?
Jednu knihu. Ubohost. Vím. Ale další tři jsou objednané. Existence na prodejně totiž nebyla potvrzena.
Takže v mé knihovničce se hrdě může pyšnit Výhra.


(Patricia Wood)

Ještě, než jsem si pro nic na jistotu šla, jsem na ní mrkla na internetu. Zaujala mě. I hodnocení měla dobré. Tak jsem si ji vzala.
Hned jsem se do ní pustila, protože takovéto oddychové čtivo jsem dlouho neměla. Teď jsem asi na osmnácté stránce a rozhodně její koupě nelituji. Už na druhé stránce jsem se musela smát. Je to tak dobře psané. Jak pro debily :-D
Ne náhodou je to hodně připodobňované k Forrestu Gumpovi.

No, abych se konečně dostala k tomu, proč tato změť neuspořádaných vět nese takový nadpis.
Z knihkupectví jsem se doklouzala po té studené, rozmočené a na první pohled nesympatické hmotě rovnou na autobusák. Po deseti minutách jsem byla jak rampouch, jen odlamovat vyčuhující končetiny. Samozřejmě střecha, jakožto ochraňující štít všech čekajících, byla úplně k ničemu. Vločky se na nás lepily samá radost.
Pak jsem konečně nastoupila do vyhřátého autobusu, zabrala si jednu volnou "dvojku" a pěkně se roztekla. Proč se sakra v teple vločky nevypařují do vzduchu?! Hned by byl život o dost jednodušší.

A v půlce cesty jsme zhasli. Důvod je mi stále neznámý. Ať už se jednalo o poruchu nebo úsporu energie, nebylo to až tak zlý. Pěkně jsme se všichni vezli v úplně tmavým autobuse, ve kterým si člověk neviděl ani na nohy. Ale bylo vidět ven, takže člověk alespoň věděl, kdy má vystoupit.

Připomnělo mi to cestu vlakem, kdy jsem jela taky potmě. Jela jsem posledním rychlíkem z Děčína, resp. z Ústí, R1167. Zrovna jela Janinka. Od Benešova do Lípy světla stávkovala. A to vám byla cesta! Pro děti by to byl parádní bobřík odvahy. Kdyby chtěly jít třeba jen na záchod, rozbily by si tlamu, to se vsadím.
Ale já naštěstí nikam nešla. Jen jsem seděla, koukala se z okna a využívala situaci, že jde vidět ven.

Tímto končím své velice neuspořádané a velice důležité myšlenky.
HλNKA
 


Komentáře

1 David David | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 20:17 | Reagovat

Taky rád cestuji ve večerních vlacích bez světel. Člověk pak má z té jízdy mnohem víc. :-)

2 Daysy Daysy | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 21:12 | Reagovat

Teda mít v týdnu jen pondělí a pátek by občas nbeylo zlé. x)

3 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 30. listopadu 2012 v 21:57 | Reagovat

No ja kdyz jel ve ctvrtek tak byla vyluka z Decina do Horni Police, jezdi se to vymrzlymi autobusy DP Decina ... oprus :/

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 8:21 | Reagovat

Woodová patří k mým oblíbeným autorkám, skvělé jsou její "australské" knihy ale i ty o arabských ženách. Píše velice čtivě a poutavě jak říkáš, kniha tě hned vcucne do sebe a tak to mám ráda :-). Tmavým autobusem v zimě musí být docela zaímavé ježdění, vlakem mám ráda světla za ony a pozoruji i když se mi to někdy poštěstí takhle kolem adentu jet vlakem jak mají kde svítící výzdobu. Ale jezdím velmi málo, takže to je spíš pro mne takový svátek. Ale zase je mi jasné že to pro někoho nemusí být příjemný pocit, zvlᚡv dnešní době.

5 Lenin Lenin | Web | 1. prosince 2012 v 13:55 | Reagovat

My to máme s knihkupectvím naopak - M. by tam byl hodinu, ale já tam chodím jen za trest. :-D

Náhodou, já bych pořádala jízdy potmě povinně! Jak říkáš, člověk aspoň vidí ven. A já potřebuju vidět ven. Hrozně mi vadí, že se musím koukat na svůj vlastní odraz - to je totiž mnohem větší bobřík odvahy, než všechny cesty temným vlakem dohromady. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama