Listopad 2012

Budiž tma

30. listopadu 2012 v 20:12 | HλNKA |  Vypsanou tužkou
No řeknu vám, byla tam tma jak v hýždích! A ať to bylo účelně nebo ne, alespoň bylo vidět ven.

Včera jsem šla v tomto týdnu poprvé do práce, takže jsem zákonitě měla pondělí.
Nějak mi nevyhovuje tahle nepravidelnost. Jsem zvyklá na svůj systém. Ale zase včera bylo "pondělí" a dneska je pátek. Komu by to vadilo, že?

Jinak, dnešní druhý pokus návštěvy knihkupectví konečně přinesl svá ovoce. Ten včerejší jaksi nevyšel.
S chlapem do knihkupectví teda rozhodně nechoďte. Takhle rychle jsem odtamtud ještě nebyla. To by se nedalo nazvat ani otočka, to byl odraz!
Já tam potřebuju minuty! Desítky minut! Pořádně si všechno obejít, prošmejdit, prolistovat. A pro jistotu to všechno ještě jednou zopakovat! Ale to má drahá polovička jaksi nechápe. Nějak nemá pochopení pro tištěná písmenka, vyjma etiket na hnědých nebo zelených lahví se zlatavým mokem uvnitř.

A co jsem si z druhého patra krom fešné igelitky (tuhle doma ještě nemám ;-) ) odnesla?
Jednu knihu. Ubohost. Vím. Ale další tři jsou objednané. Existence na prodejně totiž nebyla potvrzena.
Takže v mé knihovničce se hrdě může pyšnit Výhra.

Ošperkovaná pavučina

26. listopadu 2012 v 10:36 | HλNKA |  Fotografie
Dneska se cesta do práce nekonala, a tak se stále ztrácím v tom, zda je dnes neděle nebo pondělí.
S divným pocitem se mi i vstávalo, nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli vstát nebo ne. Nakonec jsem tak učinila a jsem za to ráda.
Šla jsem totiž fotit pavučinky ošperkované ranní rosou..

# 1

Claire de Lune

24. listopadu 2012 v 18:58 | HλNKA |  Fotografie
Zvláštní název. Vlastně ani nevím, jak se pořádně čte.
Před iks iks lety, když jsem byla dostatečně oblbnutá americkými filmy a myslela si, že je možné všechno, chtěla jsem založit holčičí hudební skupinu, ač jsem příliš, spíše tedy žádný talent od zpěvu až po hru na nějaký hudební nástroj nezdědila. A jak je zřejmé, každá hudební skupina potřebuje název. Skvělý název. Tak dokonalý, až se každému vryje do paměti.
Toužila jsem po něčem tajemném.. No a tak jsem poprvé narazila na ty tři slůvka - Claire de Lune, ty, co mi strejda Gůgl vyhodil.

Nakonec, jak se dalo samozřejmě čekat, žádná hudební skupina nevznikla. Vlastně nevznikla žádná skupina, jež by se mohla tímto "dokonalým" jménem pyšnit.
Stejně tak, jako tyto tři slůvka se dostala do mé hlavy, zase vyprchala. Zapomnělo se na ně.
A tak jím dám alespoň jednou příležitost se objevit..


Nedělní pohodička

18. listopadu 2012 v 16:31 | HλNKA |  Vypsanou tužkou
Je mi fajn.
Právě pojídám skvělou "nevím jméno" buchtu či koláč, nějak razantní rozdíl v tom nevidím, jen vím, že jsou na korpusu poskládaný banány a meruňky a všechno je to pěkně zalitý nějakým pudinkovým krémem, od tchýně a vůbec nepociťuji újmy na zdraví, popíjím pomerančovej čaj a užívám si, že je mi teď všechno šumák.

Při pohledu z okna pořád váhám, jestli mám pokračovat v překecávání sebe sama, abych vyrazila vstříc osudu a děsné zimě a vyfotila holý stromy (ty jsou totiž nejhezčí) zahalený v mlze a ty skoro zmrzlý bílý kuličky, co tak dokonale prasknou, když na ně někdo šlápne, aniž bych přemýšlela nad tím, jestli z toho nakonec vyleze něco koukatelnýho.

Pravidelná návštěva knihkupectví

15. listopadu 2012 v 18:53 | HλNKA |  Vypsanou tužkou
Jsem tam skoro jako doma.
Jakmile mám ve městě chvilku volného času, zaběhnu do druhého patra nepříliš pěkné budovy Fóra a vychutnávám si toulky uličkami s regály nacpanými knihami. Moje šmejdění mezi papírovými výtisky nezná mezí, takže po nějakém čase zjišťuji, že už se v knihkupectví, které svými rozměry zrovna nepřipomíná obrovskou nákupní halu, pohybuji poměrně podezřele dlouho. A je to dostatečně zřejmé, když mě už podruhé osloví tatáž paní s tím, že si není jistá, zda se mě ptala, jestli jsem členkou Knížního klubu a jestli tím pádem vím o všech výhodách členství. Když ji i podruhé odpovím prosté ano, začnu nedobrovolně přemýšlet nad odchodem s pocitem, že bych mohla být během krátké doby tázána znova.

I dnes mířily mé kroky do druhého patra.

Můj prachbídný seznam knih

11. listopadu 2012 v 11:26 | HλNKA
Období přelomu mezi podzimem a zimou, kdy je venku mlha a nebo prší, není zrovna vděčná doba pro fotografa. Všechny kytky už stihly skoro odkvést, málokterý listnáč neshodil ještě všechnu lupenatou pokrývku, všude je jen bláto a listí a sluníčko už nám jen tak nevykoukne, tudíž veškeré objekty pro focení jaksi došly, alespoň pro mě.

Celkově mi tyhle dvě ospalé roční doby přijdou jako pravá chvíle pro posezení u dobrého filmu s šálkem čaje, čokolády nebo kávy dle libosti a samozřejmě pro zasednutí ke knize.
A není lepšího období než-li podzimu a zimy k návratu doplňování mé chudé knihovničky.

Musím uznat, že za poslední roky jsem jich nakoupila opravdu velmi málo. Povinná četba mě nutila knihy spíše číst, než nakupovat. Takže jsem jen četla, knihy vracela a nepřemýšlela nad tím, čím bych měla obohatit svou chudou sbírku knižních výtisků. Povinnou četbu mám ale za sebou, takže jsem se vrhla do nakupování.

Když tak koukám na těch pár titulů, co se mi klepou v regálu, opravdu se stydím. Rudnu z toho až na hýždích, jak mě mrzí, že jsem to nechala všechno takhle pustnout. Ale slibuju, že odteď budu knihovničku hezky pěkně zásobovat.

A zde můj prachbídný seznam knih..

Českobudějovickými ulicemi natřikrát

9. listopadu 2012 v 19:35 | HλNKA |  Fotografie
Ano, přece jen se minulý článek dočkal pokračování, ač v trochu jiném stylu.
Chtěla jsem tímto reagovat na komentář Monnie, která zmínila, že fotkám z minulého článku černobílé provedení spíše na kráse ubralo, než-li přidalo.
Proto jsem se rozhodla uděla trio-verzi, ať si každý najde to své..

# 1 - Největší náměstí z Černé věže


Trocha architektury

3. listopadu 2012 v 14:47 | HλNKA |  Fotografie
Často mívám stavy, kdy se prohrabuju fotkami a ještě častětji se chytám za hlavu při pohledu na jedny z mých prvních fotek a říkám si, jestli se dá takhle špatně vůbec něco vyfotit. Ale vzpomínky na nich jsou stejné i bez ohledu na kvalitu fotky :-)

Paradoxně, i když nad většinou svých fotek přivírám oči, abych neviděla tu bídnost, málokdy je smažu. A tak se mi v počítači válí iks rozmazaných, nerozpoznatelných a celkově nekoukatelných fotek. Je mi prostě nějak líto ty nepovedené jednoduše smazat..