Utápím se v prachu a polorozpadlých krabicích

8. srpna 2012 v 13:04 | Hanka |  Vypsanou tužkou
Nevím, jestli se dá moje kramáření a prohrabování se starými věcmi nazvat nostalgickým stavem, ale občas zamířím do rodinné vetešnické sbírky a oprašuju, co se dá.

Mrknu do alb z doby maminčina mládí, kdy se o barevných fotkách jenom zdálo a každý kousek kinofilmu byl s velkým rozmýšlením využit jen pro "slavnostní účely", a i do těch pozdějších, v nichž jsme já a sourozenci ještě jako škvrňata. Prohlédnu si mnou ručně vyrobená přáníčka pro rodiče, která začínají pomalu, ale jistě žloutnout nebo ztrácet barvu, i mé první pokusy o zplození koukatelné fotografie, které bohužel skončily nepříliš vydařeně.


Když tak vytáhnu svoje album, kde jsem zachycená od narození asi do čtvrté třídy, kde jsem se nechala ještě dobrovolně fotit, a koukám na tu malou holku s nevěřícným výrazem a můj komentář ke každé druhé fotce začíná "TOHLE JSEM FAKT.. TAKHLE JSEM..?" a končí smíchem. Vzpomínám na doby, kdy jsem před každým focením ve školce i škole den předem spala "na copánkách" a ráno vypadala jako bernardýn; jak jsem byla věčně jako prase; jak jsem vyfocená spící v kolečku; jak jsem přivírala starší sestře prsty do dveří a mlátila jí kladívkem do hlavy (asi za to, že mi vždycky vychlastala sunar a já pak byla o hladu)... Prostě když jsem byla bez starostí.

Právě nedávno mi padla do ruky tři červená alba plná starých poštovních známek ze 70. a 80. let. Nevím, po kom vlastně mě a muži zůstala, ale i když jsem tomuto sběratelství nikdy neholdovala, nedalo mi to a prohlédla jsem si je. Většina jich je z Československa, Bulharska, Polska, Maďarska, Německa, ale také z Ruska, Austrálie, Kuby, Mongolska, Vietnamu, Guiney a u některých ani nevím. Motivy na nich jsou pěkné, zajímavé a velice různorodé, ale mě nejvíce zaujaly mašinky:


Když tak nad tím přemýšlím, jako malá jsem sbírala ledasco, ale většinou zájem hned opadl. Nejdéle mi vydrželo sbírání šutráků, které jsem poctivě myla a pak je nosila do školy. Samozřejmě nepočítám Pokémonovou éru a horečku, kdy jsem napsala Ježíškovi o vodního pokémona (už fakt nevím jméno) a máma s tátou pak lítali po celým Liberci a sháněli mi plyšovýho pokémona.

Jo, musím uznat, že už je to sakra nějaká doba.
Letí to. A neskutečně rychle..
Hanka
 


Komentáře

1 David David | Web | 8. srpna 2012 v 13:11 | Reagovat

Známky s vláčky se mi taky líbí. :-)
Škoda, že jsi nepublikovala ty fotky ze školky. :-)

2 VendyW VendyW | Web | 8. srpna 2012 v 14:28 | Reagovat

Známky jsem sbírala snad jako každý na základce, mám doma také nějaká alba, ale jak si tak zpětně vzpomínám nic jinýho už snad ani ne, tedy aby to za něco stálo....a teď jsou kameny také mou mánií, dokonce jsem je fotila Kavalírovi který na nich také ujíždí a slíbila jsem mu že vyfotím pro něj i ty které mám tady nově nasbírané na chatě :-D

3 Alciellë Alciellë | Web | 8. srpna 2012 v 14:57 | Reagovat

Nedávno - už to nějaká to doba bude - jsem objevila sešit jedné známé, ve které měla sbírku krabiček od sirek, které kdysi byly různě pomalované, úplně jiné než dnes - aspoň to tak vypadá..

4 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 19:34 | Reagovat

Taky jsem sbírala známky a dodnes je mám....Možná, že jsem bohatá a ani o tom nevím... 8-)  ;-)

5 Pe†er Fireworks Pe†er Fireworks | Web | 10. srpna 2012 v 12:10 | Reagovat

Často taky prohledávám stará alba a přitom vzpomínám, jenže. Album s známkami jsem ještě nenašel no.. většinou fotografie. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama